Postní doba

Kategorie: K zamyšlení

19.3.2012

POSTNÍ DOBA

Největším křesťanským svátkem jsou Velikonoce. K jejich hlubšímu prožití slouží přípravná doba – doba postní, která má kající ráz. Věřící vycházejí spolu s Kristem na poušť a připravují se na ponoření do Kristovy smrti a vzkříšení.

Přípravou na Velikonoce je doba postní. Podle přání koncilu má vyjadřovat dvojí ráz: křest a pokání. Postní doba plyne od Popeleční středy po čtyřicet dnů a končí na Zelený čtvrtek večer přede mší na památku Večeře Páně.

 

Význam

Podle názvu je doba postní dobou postu, tj. zdrženlivosti od masa a újmy v jídle každý den, vyjímajíc neděli, jak svědčí starokřesťanská praxe. Avšak dnes je půst jen na Popeleční středu  a Velký pátek, proto postní liturgie vyzývá k jiným druhům postu:  k horlivější modlitbě, ke skutkům lásky, k sebekázni, k duchovnímu obrácení. Avšak je zdůrazněna i druhá myšlenka postní doby: příprava na křest nebo jeho obnova.

Popeleční středa

Branou do postní doby je Popeleční středa, kdy se po evangeliu a promluvě světí popel a poznamenává se jím čelo věřících se slovy „Prach jsi a v prach se navrátíš“, jež tresta­jící Bůh řekl Adamovi (Gen 3,19), nebo „Čiňte pokání a věř­te evangeliu“ (Mk 1,15). Původ tohoto obřadu je v praxi veřejného pokání raného středověku: kajícníci byli vyhnáni z církve obřadem, připomínajícím vyhnání Adama a Evy z ráje. Slova o popelu – prachu byla pak zhmotněna v po­znamenání čel kajícníků popelem. Tento obřad se od 10. století vztáhl na všechen lid, který jím měl být zasvěcen ke konání pokání v postní době.

 

Květná neděle

Šestá postní neděle se nazývá „Květná“ nebo „o utrpení Páně“, jí začíná Svatý týden. Na ten den si církev připomíná mesiášský vjezd Krista do Je­ruzaléma. Koná se průvod z některého místa mimo kostel, věřící drží v ruce ratolesti a vpředu se nese ozdobený kříž. Předtím kněz, oblečen v roucho červené barvy jako ke mši, posvětil ratolesti a přečetl evangelium o Kristově vstupu do Jeruzaléma. Za zpěvu hymnů nebo písní ke cti Krista – Krále vchází průvod do kostela, kde se slouží mše, začínající hned vstupní modlitbou (průvod nahradil vstupní obřady). Kde není možný průvod, má se v kostele konat slavnostní nebo jednoduchý vstup. Při mši se čtou pašije podle evan­gelisty, jehož cyklus právě běží. Zde převládá motiv utrpení, v průvodu s ratolestmi motiv oslavy Krista Krále.

 

Zelený čtvrtek

 

Ve čtvrtek Svatého týdne (Zelený) se v biskupských chrámech slaví „mše k svěcení olejů“, při níž jsou svěceny oleje, potřebné k udělování svátostí a svátostin: olej nemocných, křtěnců a křižmo. Při této mši mají být podle možnosti pří­tomni všichni diecézní kněží, aby před biskupem obnovili své kněžské závazky, neboť tento den je den společenství kněží s biskupem.

(Z knihy L. Pokorného Obnovená liturgie, Česká katolická Charita, Praha 1975, s. 211-213.)