6. neděle velikonoční

Kategorie: Liturgické texty

13.5.2012

 

Nazval jsem vás přáteli, protože vám jsem oznámil všechno, …

6. neděle velikonoční První čtení: Skutky apoštolů 10,25-26.34-35.44-48 

Když Petr přišel do Césareje, Kornélius mu šel vstříc a padl mu v hluboké úctě k nohám. Ale Petr ho zvedl se slovy: „Vstaň! Vždyť i já jsem jen člověk.“ Tu se Petr ujal slova a promluvil: „Teď opravdu chápu, že Bůh nikomu nestraní, ale v každém národě je mu milý ten, kdo se ho bojí a dělá, co je správné.“ Když ještě Petr mluvil, sestoupil Duch svatý na všechny, kdo tu řeč poslouchali. A žasli věřící obrácení ze židovství, kteří přišli s Petrem, že i na pohany byl vylit dar Ducha svatého. Slyšeli totiž, jak mluví cizími jazyky a velebí Boha. Tehdy Petr řekl: „Může někdo odpírat křestní vodu těm, kteří jako my přijali Ducha svatého?“ Pak rozkázal, aby je pokřtili ve jménu Ježíše Krista. Potom ho prosili, aby u nich zůstal ještě několik dní.

Druhé čtení: 1. list Janův 4,7-10

Milovaní, milujme se navzájem, protože láska je z Boha, a každý, kdo miluje, je zrozen z Boha a poznává Boha. Kdo nemiluje, Boha nepoznal, protože Bůh je láska. V tom se ukázala Boží láska k nám, že Bůh poslal na svět svého jednorozeného Syna, abychom měli život skrze něho. V tom záleží láska: ne že my jsme milovali Boha, ale že on si zamiloval nás a poslal svého Syna jako smírnou oběť za naše hříchy.

Evangelium: Jan 15,9-17 

Ježíš řekl svým učedníkům: „Jako Otec miloval mne, tak já jsem miloval vás. Zůstaňte v mé lásce. Zachováte-li moje přikázání, zůstanete v mé lásce, jako jsem já zachovával přikázání svého Otce a zůstávám v jeho lásce. To jsem k vám mluvil, aby moje radost byla ve vás a aby se vaše radost naplnila. To je mé přikázání: Milujte se navzájem, jak jsem já miloval vás. Nikdo nemá větší lásku než ten, kdo za své přátele položí svůj život. Vy jste moji přátelé, když děláte, co já vám ukládám. Už vás nenazývám služebníky, protože služebník neví, co dělá jeho pán. Nazval jsem vás přáteli, protože vám jsem oznámil všechno, co jsem slyšel od svého Otce. Ne vy jste si vyvolili mne, ale já jsem vyvolil vás a určil jsem vás k tomu, abyste šli a přinášeli užitek a váš užitek aby byl trvalý. Potom vám Otec dá všechno, oč ho budete prosit ve jménu mém. To vám přikazuji: Milujte se navzájem!“

Meditace nad textem Evangelia:

 

Na otázku, co je „typické pro křesťanství“, by zřejmě mnoho lidí bez vyznání odpovědělo: „mít rád druhého, milovat bližní“. A k této odpovědi nás zdánlivě vede i dnešní evangelium: „milujte se navzájem“ je jeho stálým refrénem. Avšak tento odkaz vzájemné lásky je vložen do určitého rámce, který teprve činí „tento příkaz“ křesťanským: jinak bychom zůstali na rovině pouhé filantropie.

„Já jsem si vás vyvolil, vybral – a chci, abyste byli mými přáteli. A k vám mluvím jako k důvěrným přátelům, a proto vám říkám to, co se nevykřikuje na náměstích, ale povídá potichu, ´do ouška´. Ba dokonce – jste pro mě tak důležití, že vám neotevírám jen své nitro. Jste mi dražší než já sám sobě – proto daruji svůj život za vás.“Slyšíme prostá slova, jsou ale „silnější“ než dalekosáhlé sociální a politické programy. Už jen to, že mě Ježíš nazývá přítelem! Nejsem tedy pro něj „anonymní křesťan“, jeden z těch mnoha, kdo v neděli zavítají do kostela. A pro něj nejsem jakýsi „nástroj“, „prostředník“ – jsem jeho přítel! Kdo někdy zakusil, co to znamená „stát se někomu přítelem“, asi docení tu výsadu, kterou nám Kristus dává.V lidském přátelství však neprožíváme to, co „trochu mimochodem“ zaznívá v Ježíšových slovech: „nikdo nemá větší lásku než ten, kdo položí život za své přátele“. Takový přítel Ježíš doopravdy byl … byl prostě „grand“! A nejlepší na tom je, že v této velkorysosti pokračuje denně: daruje nám svůj život, tak „viditelně“ a „hmatatelně“ v eucharistii. Eucharistie však není jeho jediný dar: „důvěrné slovo oslovení“ (skrze Písmo nebo nějakého člověka), přijaté odpuštění, projev přízně vyjadřují, že nejsem pro Ježíše „anonymním křesťanem“, ale přítelem, a to přítelem milovaným.Pro toho, kdo je milovaný, je snažší milovat bratra či sestru. A pro toho, kdo „má otevřené oči“ pro Kristův dar, je snažší „mít rád“ podle Kristova standardu. Novinka evangelia totiž není „mít rád“, ale být „grand“ ve vztahu k druhému: „grand“, protože Ježíš byl (a je) vůči mně právě takový. Mírou křesťanské lásky není člověk sám, ale Kristus.Nakolik rozumím Kristově lásce, natolik tuto lásku zrcadlím. Proto nestačí „konat dobré skutky“, ale je „nutné“ znát Krista, přátelit se s ním: skrze eucharistii, naslouchání jeho slova, rozhovor mezi čtyřma očima (jako přítel s přítelem).Díky těmto vzácným okamžikům „setkání s přítelem“ se učím, co to znamená být „grand“ – a takový pak mohu být i já vůči druhým!

www.poute.eu/lobendava