Sv. Alfons Maria z Liguori – 1. srpna

Kategorie: Galerie světců

1.8.2012

OBHÁJCE BOŽÍ LÁSKY A BOŽÍHO MILOSRDENSTVÍ

1. srpna, památka
Postavení: biskup a učitel církve, zakladatel řádu CSsR
Životní data: 1696 – 1787
Patron: zpovědníků a profesorů morálky
Atributy: anděl, psací náčiní, obraz P. Marie, růženec nebo misijní kříž

ŽIVOTOPIS

Pocházel z Marianelle, z neapolské šlechtické rodiny. Již v 16ti letech dosáhl doktorátů práv. V roce 1726 se stal knězem a pak založil kongregaci Nejsvětějšího Vykupitele, tzv. redemptoristů. Na podporu křesťanského života lidu horlivě kázal a psal knihy, zvláště o morálce, ve které je považován za mistra. Byl jmenován biskupem a po 13 letech apoštolské činnosti oslepl a ohluchl. Následkem revmatických bolestí mu hlava klesala na prsa, proto se úřadu vzdal. Ještě 12 let žil v sídle kongregace, kterou založil. Psal dopisy a knihy, kterými si získal titul církevního učitele.

Narodil se 27.9. 1696 v Marianelle u Neapole v Itálii do staré šlechtické rodiny. Otec Josef byl kapitánem lodi a matka Anna roz. Cavalieri se s nevšední péčí a láskou věnovala křesťanské výchově svých osmi dětí. Alfons byl nejstarší, nechybělo mu nadání a tak podle otcova přání byl v Neapoli přihlášen ke studiu práv na univerzitě již ve 12ti letech. Byl doma vyučován soukromými učiteli a vybranými profesory, což mu umožnilo ve studiu pokračovat rychleji. Díky brzkému zápisu na universitu měl přístup k oficiálním zkouškám a doktorát z občanských a církevních práv zvládl již jako 16tiletý, 21.1. 1713. Současně již studoval filosofii, latinu a italskou literaturu.

V 18ti letech otevřel vlastní advokátní kancelář, stal se oblíbeným a vyhledávaným. Asi po osmi letech, v jednom významném soudním procesu, jej potkal neúspěch. Ještě téhož roku 1723, při návštěvě nevyléčitelně nemocných náhle cítil, že má změnit povolání. Začal studium teologie a již v prosinci 1726 přijal kněžské svěcení.

Zapojil se do diecézního kněžského sdružení „Apoštolské misie“, nazývaného i „Propaganda“ a horlivě působil jako lidový misionář. Na srdci mu nejvíce ležel stav lidí nejubožejších, v hmotné a mravní bídě. K nim patřilo i mnoho pastevců a rolníků ze širokého okolí Neapole. V boji s jejich náboženskou nevědomostí založil „Dílo kapliček“, významné tím, že večerní vyučování katechismu pro laiky spojoval s jednoduchou pobožností.

V roce 1731 s biskupem Tomášem Falcoju společně založili kontemplativní řád Sester Nejsvětějšího Vykupitele a P. Alfons následující rok 9.11. založil s prvními zájemci z řad kněží „Kongregaci Nejsvětějšího Vykupitele“ – redemptoristy. Důvodem byla potřeba apoštolské práce na venkově.

Jako učenci zamilovanému do Kristova kříže a nesmírně si vážícího Spasitelova utrpení, v němž viděl souhrn všech důkazů Boží lásky, se mu zdálo nepochopitelné, že je tak mnoho těch, kteří Ukřižovaného nemilují. Snažil se je pro něj nadchnout kázaným i psaným slovem a při zpovědích vedl kajícníky k opravdovému obrácení.

Vyzýval: „Upři svůj pohled na Ukřižovaného. Pozoruj Božího Beránka, zabitého na obětním stole. Pomysli, že je milovaným Synem věčného Otce a byl ukřižován pro lásku k tobě. Pohleď, jak jeho ruce jsou rozepjaté, aby tě objaly; jeho hlava je nakloněná, aby ti dal políbení pokoje; jeho bok je otevřený, aby tě sevřel ve svém Srdci. Co nyní řekneš o Bohu, který tě tak miluje? Nezaslouží si, abys ho miloval?“ (Opere X. 214)

Alfons vynikal v adoraci i v lásce k Panně Marii, kterou často nazýval Útočištěm hříšníků, Matkou milosrdenství a dobrotivou a mírnou Pannou. Viděl v ní tu, která pomáhá vlévat milost a spolupůsobí její růst. Jako obhájce Boží lásky a Božího milosrdenství vystupoval proti nadměrné přísnosti – bludu jansenistů.

Jeho kongregaci redemptoristů schválil papež Benedikt XIV. v roce 1749 s názvem Nejsvětějšího Vykupitele.

Roku 1762 byl Alfons od papeže Klementa XIII. jmenován biskupem v hornaté diecézi Sant Agata dei Gotti, kterou pak po 13 let s pastýřskou horlivostí spravoval. Během té doby, v roce 1768, onemocněl silnou artritidou v zádech s následným pokřivením šíje. Hlava mu zůstávala skloněná a tlakem na prsa trpěl bolestí. Teprve v 79 letech abdikoval a se souhlasem papeže Pia VI. odešel trávit poslední léta života do řeholního domu v Pagani u Salerno poblíž Neapole.

K Alfonsově nemoci se přidalo slábnutí zraku a intrikami byl v r. 1780 získán jeho podpis na pozměněné řeholní stanovy. Jednalo se o podvod a zneužití jeho slepoty. Papež následně čtyři redemptoristické kláštery odepsal z řádu. Ke sjednocení došlo až šest let po Alfonsově smrti, který zemřel v pokoji po překonaných vnitřních bojích a úzkostech ve věku 91 let.

Napsal mnoho spisů, v nichž předával nauku církve obohacenou. Zanechal velmi významné morální spisy, jeho „Teologie morálky“ v roce 1933 již měla za sebou 82 vydání. Poprvé ji vydal roku 1753. Připomínány jsou jeho příručky pro zpovědníky a lidové misionáře. Aby podnítil úctu a důvěru k Matce Boží, napsal knihu „Vznešenosti Panny Marie“ (Le glorie di Maria), plnou citátů Otců a teologů. Celkem napsal 111 děl, která vycházel až v 63 jazycích a prý se jedná o více než 20000 vydání jeho publikací.

K jeho vedlejším činnostem patřilo i malířství, byl schopným architektem, vyznal se v sochařském umění i v hudbě. Složil např. pašijovou kantátu: „Duetto tra l´anima e Gesu Cristo“ (Dueto duše a Krista), již jako dítě se naučil hrát na cembalo.

K jeho blahořečení, připravovanému od jeho smrti, došlo v roce 1815, po návratu papeže Pia VII. z vyhnanství. Papežem Řehořem XVI. byl v r. 1839 slavnostně kanonizován a jeho nástupcem Piem IX. v roce 1871 zařazen mezi církevní učitele. V roce 1950 byl prohlášen patronem moralistů a zpovědníků.

PŘEDSEVZETÍ, MODLITBA

S myšlenkou na horlivost sv. Alfonse budu usilovat o to, abych nepromarňoval čas, který mi byl s mnohými milostmi svěřen k jejich využití a k chvále Boha, z jehož lásky, pro lásku a v ní mám naplno žít.

Bože, Ty dáváš své církvi v každé době nové příklady k následování; dej, ať v horlivosti o spásu duší jdeme ve stopách svatého biskupa Alfonsa, abychom dosáhli společného cíle v nebi. Skrze Tvého Syna Ježíše Krista, našeho Pána, neboť on s Tebou v jednotě Ducha svatého žije a kraluje po všechny věky věků. Amen

(závěrečná modlitba z breviáře)

www.catholica.cz

Dnes je…

  • středa 29. 5. 2024
  • středa 8. týdne v mezidobí
    Liturgická barva: zelená
  • Připomínáme si:
    • v církevním kalendáři: sv. Maximin
    • v občanském kalendáři: Maxmilián
  • Liturgické čtení:
    • 1. čtení: 1Pt 1,18-25
    • Žalm: Zl 147
    • Evangelium: Mk 10,32-45
Biblický citát na dnešní den
Slovo Páně trvá navěky. (1P 1,25)

Citát na dnešní den

Pokora nás zachraňuje

před Zlým.

Pokora je nepřemožitelnou silou...

www.pastorace.cz

Nové články

Pozvánka na mši sv. a přednášku PhDr. R. Malého – úterý 7. 5. 2024

28.4.2024

V úterý 7. 5. bude v našem kostele sloužena MŠE SV. od […]

Novéna k Božímu milosrdenství

29.3.2024

Novéna začíná vždy na Velký pátek a končí v sobotu před svátkem […]

Křížová cesta – neděle 24. 3. ve 14 hodin

23.3.2024

Pozvání na křížovou cestu v našem kostele

Mše sv. k sv. Josefu – 19. 3. 2024 v našem kostele – 17:30

12.3.2024

V úterý 19. 3. 2024 bude v našem kostele sv. Petra a […]

Křížová cesta v našem kostele – neděle 10. 3. od 14 hodin

8.3.2024

Zveme na křížovou cestou naším kostelem v neděli 10. 3. 2024 od […]

Modlitby vhodné pro postní dobu

22.2.2024

K Nejdražší Krvi Páně
Růženec k Svaté Tváři
Pobožnost k Nejsvětějším ranám