Srovnání tradiční Mše svaté a tzv. nového mešního řádu z hlediska hygieny

Kategorie: Aktuality • K zamyšlení

24.4.2020

Mše svatá všech věků a nová mše (NOM podle MR 1969) bývají často srovnávány z různých hledisek. Zde je srovnání
z pohledu hygieny:

	Tradiční Mše svatá	Nový mešní řád – NOM (1969)
Příprava kalicha a ciboria	Nikdo nesmí sahat na posvátné nádoby, pou­ze kněz, který si předtím umyl ruce!	Na kalich i misku běžně sahá kostelník a několik dalších ministrantů. (Kdy si myli ruce?)
Hostie	Pouze kněz umytýma rukama připravuje velkou (kněžskou) hostii i menší hostie pro věřící.	Běžně bývají na stolku u hl. vchodu, kde si je věřící sami vkládají do misky. Mnoho lidí nad nimi může kýchnout, dotýkat se jich. Běžně se stane, že přijde dítě a do hostií jen tak sáhne rukou (na co všechno sahalo před tím?).
Posvátné knihy	Dotýká se jich jen kněz a sám z nich čte.	Čtou z nich různí lidé, většina (aniž si to uvědomuje) vždy malé množství slin prská před sebe. Kněz pak na těchto místech dělá prstem kříž (setře sliny) a stejným prstem dělá kříž na svých ústech (mj.). Kněz pak tato poprskaná místa ještě políbí.
Misál	Čte z něj pouze kněz. Ministrant se při přenášení misálu nedotýká knihy samotné, ale pouze pultíku pod ním.	Misálu se dotýká každý, kdo ho přenáší, drží. Při tzv. koncelebraci na něj prskají i další kněží.
Tzv. průvod s obětními dary	Není.	Většinou dva věřící berou misku a konvičky s vínem a vodou do rukou, dotýkají se jich a nesou je k tzv. stolu. Od nich je přebírá kněz. Lidé na ně dýchají, mohou na ně prsknout.
Držení konviček	Ministranti je drží za dno, kněz bere konvičky za ouška.	Ministranti i kněz se dotýkají oušek konviček.
Když kýchne kněz	Hostie pro věřící jsou v malém ciboriu uzavřeném pokličkou, tedy v bezpečí.	Hostie pro věřící jsou nezakryté na misce velkého průměru. Kněz na mnoho z nich kýchne.
Přenos bacilů a virů z jiných předmětů	Kněz se těmi prsty, jimiž se dotýká svatých hostií, nesmí dotýkat čehokoli jiného! Je to přísně zakázáno pod těžkým hříchem! (Prsty má tzv. svázané.)	Kněz sahá na jakékoli předměty i na hostie, všechno je dovoleno. Přenos virů a bakterií nemá zábrany!
Pozdravení pokoje	Běžně vůbec není. Pouze u tzv. asistované Mše sv. se kněz zdraví s jáhnem a podjáhnem. Oni ho dlaněmi chytnou za lokty zespodu, on jim ruce položí na předloktí ovšem tak aby se svázanými prsty ničeho a nikoho nedotkl.	Běžné podání ruky na způsob každý s každým. Kněz často pozdraví i 20 nebo více věřících a ministrantů, jiných kněží atd. Drobné částečky Oltářní svátosti, které měl kněz na rukou ulpívají na rukách ministrantů a dalších lidí, pak padají na zem. Místo nich kněz z podaných rukou získal bohatou sbírku  bacilů a virů. S takto ušpiněnýma rukama pak jde všechny tyto nečistoty předat věřícím při sv. přijímání!
Svaté přijímání věřících	Věřící klečí, nic neříkají. Na kněze nedýchají ani neprskají. Podává pouze kněz!	Věřící stojí na stejné úrovni jako podávající, dýchají na něj, říkají Amen a tím se částečky slin dostávají do vzduchu před nimi a na ruku podávajícího. Podává kněz, nebo i ministranti, často i kdejaký „pantáta“.
Do úst nebo na ruku	Zajímavá otázka. Kněz smí podat pouze do úst. Bere svatou Hostii do čistých rukou oněmi tzv. svázanými prsty, kterými se po omytí ničeho jiného ani na okamžik nedotkl. Vkládá ji věřícím do úst tak, že se opět nikoho a ničeho nesmí dotknout. Tím, že věřící klečí a mírně zakloní hlavu, je to snadné. Kněz nechá svatou Hostii vlastně jen „spadnout“ na jazyk přijímajícího.	Většina věřících přijímá na ruku, kterou předtím sahali na madlo v autobuse či ve vlaku nebo tramvaji, pak na kli­ku u kostela, na lavici, zpěvník, podávali si ruce s jiný­mi. Do stejných rukou berou hostii a stejně kontamino­va­nými prsty ji vkládají do úst. Částečky Nejsvětější svátosti ulpívají na rukou, později padají na zem, kde jsou pošlapány. Kdo přijímá do úst ve stoje a sám je větší zatímco kněz menší postavy, často zažil, že se kněz dotkne jeho rtů nebo jazyka. Někteří modernisté se dokonce chlubí tím, že se při podávání do úst schválně svými prsty dotýkají rtů a jazyka věřících, aby je tzv. „odnaučili“ přijímat do úst!
Křížek dětem na čelo	Kněz toto gesto vůbec nedělá, nebo tam, kde jsou na to děti zvyklé, udělá znamení kříže nad hlavičkou dítěte tak, aby se jí nedotkl.	Je zcela běžnou praxí, že kněz i další „podávající“ svými prsty přejedou po čele dítěte, setřou z nich bakterie a viry a těmito prsty pokračují v podávání dalším věřícím! Nejhorší na tom však není to, že jde o velmi jednoduchou cestu pro šíření infekčních nemocí, ale pochopitelně to, že tímto způsobem se malé částečky Oltářní svátosti dostávají lidem na čelo, ruce, oděv a potom padají na zem, kde jsou pošlapány.

Ze srovnání je zřejmé, že tradiční Mše sv. zahrnuje také prevenci před nákazou, epidemií. Ve staré Mši sv. nacházíme nadčasová hygienická pravidla, můžeme-li to tak říci. Starobylá Mše svatá tedy kromě své vysoké duchovní hodnoty také mnohem lépe kněze i věřící chrání před infekčními nemocemi.

Zdroj: https://www.farnosthu.cz/clanky/zajimave-clanky/srovnani-tradicni-mse-svate-a-tzv.-noveho-mesniho-radu-z-hlediska-hygieny.html