K zamyšlení a poučení

POSTNÍ DOBA

Největším křesťanským svátkem jsou Velikonoce. K jejich hlubšímu prožití slouží přípravná doba – doba postní, která má kající ráz. Věřící vycházejí spolu s Kristem na poušť a připravují se na ponoření do Kristovy smrti a vzkříšení.

Přípravou na Velikonoce je doba postní. Podle přání koncilu má vyjadřovat dvojí ráz: křest a pokání. Postní doba plyne od Popeleční středy po čtyřicet dnů a končí na Zelený čtvrtek večer přede mší na památku Večeře Páně.

Význam

Podle názvu je doba postní dobou postu, tj. zdrženlivosti od masa a újmy v jídle každý den, vyjímajíc neděli, jak svědčí starokřesťanská praxe. Avšak dnes je půst jen na Popeleční středu a Velký pátek, proto postní liturgie vyzývá k jiným druhům postu: k horlivější modlitbě, ke skutkům lásky, k sebekázni, k duchovnímu obrácení. Avšak je zdůrazněna i druhá myšlenka postní doby: příprava na křest nebo jeho obnova.

Popeleční středa

Branou do postní doby je Popeleční středa, kdy se po evangeliu a promluvě světí popel a poznamenává se jím čelo věřících se slovy „Prach jsi a v prach se navrátíš“, jež trestající Bůh řekl Adamovi (Gen 3,19), nebo „Čiňte pokání a věřte evangeliu“ (Mk 1,15). Původ tohoto obřadu je v praxi veřejného pokání raného středověku: kajícníci byli vyhnáni z církve obřadem, připomínajícím vyhnání Adama a Evy z ráje. Slova o popelu – prachu byla pak zhmotněna v poznamenání čel kajícníků popelem. Tento obřad se od 10. století vztáhl na všechen lid, který jím měl být zasvěcen ke konání pokání v postní době.

Květná neděle

Šestá postní neděle se nazývá „Květná“ nebo „o utrpení Páně“, jí začíná Svatý týden. Na ten den si církev připomíná mesiášský vjezd Krista do Jeruzaléma. Koná se průvod z některého místa mimo kostel, věřící drží v ruce ratolesti a vpředu se nese ozdobený kříž. Předtím kněz, oblečen v roucho červené barvy jako ke mši, posvětil ratolesti a přečetl evangelium o Kristově vstupu do Jeruzaléma. Za zpěvu hymnů nebo písní ke cti Krista – Krále vchází průvod do kostela, kde se slouží mše, začínající hned vstupní modlitbou (průvod nahradil vstupní obřady). Kde není možný průvod, má se v kostele konat slavnostní nebo jednoduchý vstup. Při mši se čtou pašije podle evangelisty, jehož cyklus právě běží. Zde převládá motiv utrpení, v průvodu s ratolestmi motiv oslavy Krista Krále.

Zelený čtvrtek

Ve čtvrtek Svatého týdne (Zelený) se v biskupských chrámech slaví „mše k svěcení olejů“, při níž jsou svěceny oleje, potřebné k udělování svátostí a svátostin: olej nemocných, křtěnců a křižmo. Při této mši mají být podle možnosti přítomni všichni diecézní kněží, aby před biskupem obnovili své kněžské závazky, neboť tento den je den společenství kněží s biskupem.

(Z knihy L. Pokorného Obnovená liturgie, Česká katolická Charita, Praha 1975, s. 211-213.)