• Římskokatolická farnost Rudoltice

Galerie světců

23. dubna  – sv. Vojtěch, biskup a mučedník, svátek (956 – 997)

Pocházel z českého knížecího rodu Slavníkovců. Narodil se kolem roku 956 na hradě Libici. Devět let (972-981) strávil v Magdeburku v blízkosti arcibiskupa Adalberta, který mu při biřmování dal své jméno. Roku 981 přijal kněžské svěcení z rukou prvního pražského biskupa Dětmara a po jeho smrti nastoupil na jeho místo (983). Do jeho diecéze patřilo kromě Čech a Moravy také Slezsko, část jižního Polska a dnešního Slovenska. Horlivě usiloval o odstranění různých dobových zlořádů, a tím proti sobě poštval část kléru a některé mocné šlechtice. Proto požádal, aby byl zproštěn úřadu a vstoupil v Římě do benediktinského kláštera (990). Na přání papeže se vrátil do Prahy (992) a založil benediktinský klášter v Břevnově. Při návratu z druhého pobytu v Římě dostal zprávu o vyvraždění svého rodu (995) a odešel hlásat evangelium pohanským Prusům (996). Jeho misionářská činnost však skončila hned na samém začátku: sedm Prusů ho 23. IV. 997 probodlo svými oštěpy. Z Hnězdna, kde byl pohřben, byly jeho ostatky slavnostně převezeny do Prahy (1039).

Zdroj: Breviář pro laiky

 

 

24. duben – sv. Jiří (asi 270 – 303 p. Kr.)

Podle křesťanské hagiografie byl sv. Jiří římský voják pocházející z Anatolie (dnes Turecko). Sv. Jiří je zvěčněn v „legendě o sv. Jiří a draku“. Je patronem mnoha zemí, měst, profesí, organizací a nemocných lidí.

Život a umučení Jiřího
Jiří se zřejmě narodil v Kappadokii (dnešní Turecko), v křesťanské rodině někdy kolem r. 270 n. l. Podle historických pramenů mohl být Jiří vysokým důstojníkem římských legií a členem osobní stráže římského císaře Diokleciána. V roce 303 vydal císař edikty umožňující pronásledování a útisk křesťanů v celé Říši. Jiří se místo povinné účasti na perzekucích přiznal ke křesťanství a kritizoval císařské rozhodnutí. Za tuto zradu ho rozzuřený Dioklecián nechal uvěznit, a protože se nevzdal své víry, byl mučen a posléze nařídil jeho popravu. Jiří byl popraven stětím před Nikomédijskou obrannou zdí 23. dubna 303. Tělo bylo pohřbeno v palestinském městě Lýdda. Lýdda se brzy stala místem, kam chodili křesťané vzdávat Jiřímu úctu jako mučedníkovi. Již necelých dvacet let po smrti Jiřího tam dal římský císař Konstantin I. postavit první svatojiřský chrám na světě.

Legendární příběh

Příběh o sv. Jiří a drakovi je východního původu. Do našich končin byl přinesen Křižáky a jeho nejranější známá literární podoba pochází z počátku jedenáctého století. Podání o hrdinských skutcích a zázracích světce lze však vystopovat zpět až do století osmého. Legenda praví, že na úsvitu třetího století terorizovala obyvatelstvo libyjského Silene obluda, která vylézala z mokřin, měla křídla, dlouhý zakroucený ocas, zelenou krokodýlí kůži a svým jedovatým dechem oslepovala všechno živé. Obyvatelé museli každý den na chvíli vypudit draka z hnízda kvůli vodě. Aby tak mohli učinit, nabízeli drakovi lidskou oběť, kterou určil los. Netrvalo dlouho a los padl i na krásnou královskou dceru Alkyonu. Jiří, který jel na svých cestách právě kolem, se postavil drakovi a osvobodil princeznu. Drak pro něj ztělesňoval všechno zlo, proti kterému Jiří přísahal Bohu bojovat. Šťastní obyvatelé Silene se nato z vděčnosti nechali pokřtít a přijali křesťanství.

V aktech starých mučedníků je často označován jako „bythios drakón“ (drak z podsvětí) sám císař Dioklecián. Zdá se velmi pravděpodobné, že právě tato skutečnost má největší podíl na vzniku legendy o Jiřím jakožto drakobijci. Hrdinský mučedník, který silou víry v Krista přemohl všechny svody světa a zvítězil nad šelmou zla, lsti a přetvářky. A je to právě sv. Jiří, který je zařazen do skupiny Čtrnácti svatých Pomocníků, kde je vzýván jako ochránce při pochybnostech ve víře.

Svátek sv. Jiří
V celocírkevním kalendáři se památka sv. Jiří slaví dne 23. dubna. U nás je však s ohledem na český národní svátek sv. Vojtěcha slavena až den následující.

Patronáty sv. Jiří

Od středověku je sv. Jiří patronem rytířských řádů (jedna z formulí pasování na rytíře začíná: „Ve jménu Božím, svatého Jiří a svatého Michala…“), vojáků, horníků, sedlářů, kovářů, bednářů, pocestných a hlavně rolníků. Proč právě rolníků? Jméno Jiří je vlastně složeninou vzniklou ze slov geos (země) a orge (stavět). Také jméno Geórgos je řeckého původu a je složeno z gé (země) a ergon (práce). Interpretace je stejná jako v latině – tedy zemědělec či rolník.

Sv. Jiří je patronem skautů, skautského bratrství. Skauti si každý rok 24. dubna připomínají toto bratrství na nádvoří Pražského hradu u sochy sv. Jiří.

Jméno Jiří a jiřské pranostiky
Cizojazyčných ekvivalentů jména Jiří je mnoho: slovensky Juraj, polsky Jerzy, rusky Jurij, Georgij, maďarsky György, italsky Giorgio, španělsky, portugalsky Jorge, holandsky, anglicky George, Yorick, dánksy Georg, Jorgen, švédsky Georg, Göran, německy Georg, York, Jürgen, řecky Georgios, novořecky Jorgos, latinsky Georgius.

K nejznámějším pranostikám patří:
Na svatého Jiří vylézají hadi a štíři.

Mrazy neuškodí, co po Jiřím chodí.

Před Jiřím sucho, po něm mokro.

Je-li na svatého Jiří krásně, bude po něm ošklivo.

Jasný Jiří – pěkný podzimek.

Na svatého Jiří se rodí jaro.

Zdroj:www.svjiri.cz

© 2024 Římskokatolická farnost Rudoltice, Tvorba WWW stránek Petr Macháček