Hudební nešpory „Velikonoční cesta“ Zd. Pololáníka

Kategorie: Aktuality • Pozvánky na akce

7.3.2013

 

Sbor Českobratrské církve evangelické v Lanškrouně

Vás zve na hudební nešpory    „Velikonoční cesta“                                      Velikonoční_cesta_-_plakátek

provedení žalmů a hymnu Zdeňka Pololáníka

inspirovaných reliéfy Křížové cesty

akademického sochaře Karla Stádníka

Monika Drdová – soprán

Stanislav Haloda – varhany

neděle 10. března 2013 v 16:00 hod

v evangelickém kostele na ulici Českých bratří

Vstupné dobrovolné.

 

 

 

1. 1.      zastavení

Hřib atomové exploze v Hirošimě – úzkost z blízkosti bomby – úzkost člověka = úzkost Ježíše v Getsemane

Žalm 5,1.5 / 10,1-2 – Hospodine slyš má slova

1. 2.      zastavení

Galéra plná zajatců, kteří veslují, nad nimi velitel s bičem v ruce = Ježíš bičován

Žalm 6,1-4 / 5,7-10 – Ve svém hněvu nekárej mne, Pane

1. 3.      zastavení

Jana z Arku odsouzená, stojí před katedrálou v Rouenu = nespravedlivé obvinění Ježíše

Žalm 7,1-12 – K tobě se utíkám Pane

1. 4.      zastavení

První křesťané v koloseu – jejich víra se pro ně stala křížem = Ježíš vzal na sebe kříž

Žalm 25,15-20 – Stále upírám oči na Pána

1. 5.      zastavení

Panna Maria objímá rodiny i lidi na okraji společnosti = Marie potkává Ježíše při cestě na kříž

Hymnus sv. Bernarda – Pomni, ó Panno

1. 6.      zastavení

Kus hadru má větší cenu, než dítě ležící před ním = Ježíš klesá pod křížem

Žalm 57,2-9 – Smiluj se nade mnou Bože, smilu se

1. 7.      zastavení

Vězeň číslo 16670 – františkán Maximilián Kolbe pomáhá nést kříž otci početné rodiny v koncentračním táboře v Osvětimi = Šimon z Kyrény pomáhá Ježíši nést kříž

Žalm 70,2-5 – Bože, vysvoboď mě, ve své dobrotě

1. 8.      zastavení

Plátno s Ježíšovou podobou uprostřed, tvář utrpení, kolem lidské postavy bez tváří na okraji života – v každé z nich lze nalézt Krista = Veronika podává Ježíši roušku

Žalm 41,2-4 – Blaze tomu, kdo si všímá chudáka a ubožáka

1. 9.      zastavení

Lidé přišli ve válce, při zemětřesení, při povodních o domov, své blízké = Ježíši je vzat šat

Žalm 55,17-24 – Budu volat k Bohu a Pán mě zachrání

1. 10.   zastavení

Ruce lékaře – vědce, který zkouší sám na sobě sérum proti malomocenství = Ježíš přibíjen na kříž

Žalm 102,1-12,24-29 – Pane, vyslyš mou prosbu

1. 11.   zastavení

Kříž vyrobený ze zlatých paprsků, které připomínají ostnatý drát, smrt. Zlatá barva však ukazuje, že smrt nemá poslední slovo. Strom kříže se stane stromem života.

Zlacený kříž – kříž slávy Krista = Ježíš křižován

Žalm 65,6-14, 3 – Je úžasné, jak spravedlivě nás vyslýcháš, Bože

1. 12.   zastavení

Maria chová na svém klíně mrtvé tělo dítěte, které zemřelo hladem = Ježíš položen Marii do klína

Žalm 131,1-2 – Nemám domýšlivé srdce, Pane

1. 13.   zastavení

Válečné pole s kříži, hroby lidí, kteří zde zemřeli v bitvě = Ježíš uložen do hrobu

Žalm 88,1-9 – Pane, můj Bože!

1. 14.   zastavení

Zmrtvýchvstalý Kristus zve k sobě ty, kdo jdou životem (Jan XIII., Th. Moore, M. Luther King aj.)

Žalm 118,15-29 – Hlasitý jásot nad záchranou

 

Jedinečný cyklus „Velikonoční cesta“ Zdeňka Pololáníka vznikl v souvislosti s evropským unikátem – reliéfy Křížové cesty akademického sochaře Karla Stádníka (umístěny v kostele Panny Marie-Královny Míru, v Praze 4 – Lhotce). Reliéfy se opírají o zastavení tradiční křížové cesty, ale jsou vztaženy na stěžejní a bolestné události naší současné doby. Zdeněk Pololáník měl k jednotlivým reliéfům napsat hudební momenty. Reliéfy však hudebního skladatele inspirovaly k napsání 14 písní na slova žalmů a hymnu sv. Bernarda.

 

Zdeněk Pololáník (1935) je skladatel velké pokory a skromnosti. Nikdy neprosazoval své skladby. Řídil se mottem svého tatínka: „Když budeš psát dobrou muziku, najdou si tě, i když budeš bydlet někde na vesnici.“

Dnes žije v Ostrovačicích, v malebném kraji nedaleko Brna a jeho skladby (přes 700 děl) se hrají v 25 státech Evropy, ale i ve Spojených státech amerických, Austrálii, Rusku, Japonsku, či Novém Zélandu.

Roku 1998 byl jmenován Čestným občanem Městyse Ostrovačic a za svoji tvorbu obdržel v roce 2002 na Velehradě Řád sv. Cyrila a Metoděje, Cenu Jihomoravského kraje (2005) a Medaili sv. Petra a Pavla k jubileu brněnského biskupství 2007.

 

Slovo hudebního skladatele: „Cítil jsem, že v hudbě nesmí chybět lidský hlas. Tak se zrodila myšlenka vytvořit písňový cyklus. Napsat samotnou hudbu nebyl pro mne takový problém. Cítil jsem, že mi asi velkou inspirací budou Biblické písně Antonína Dvořáka. Horší to bylo s výběrem dobrého, hodnotného textu. Rozhodl jsem se zpracovat texty Starého zákona. Podle základního plánu měla každá píseň začínat úzkostí, meditací a končit nadějí. Tomuto jsem se snažil přizpůsobit text tak, že žalmy nejsou úplné. Použil jsem jen jejich části. Výjimku jsem učinil pouze v mariánském zastavení a zastavení čtrnáctém, posledním. Tyto písně cítím jako radostné vrcholy.“

 

Karel Stádník (1924-2011) tvořil svá díla výhradně pro sakrální prostor. Hovoří to o jeho osobní emocionální angažovanosti a mimořádném citu integrovat moderní umění do chrámového prostoru barokního a gotického. Svědectvím toho je již Stádníkova první křížová cesta zhotovená pro kapucínský kostel na Loretánském náměstí. Paralelně s reliéfní formou vznikala také samostatná figurativní díla – sv. Anežka česká v katedrále sv. Víta, krucifixus a plastika sv. Patrika v kostele sv. Patrika v New Yorku. Nemenší pozornost zasluhují také umělcovy návrhy a realizace obětních stolů, například v pražském kostele Nejsvětějšího Salvátora, v kostele sv. Jana Nepomuckého na Hradčanech, v kostele Sv. Havla, Sv. Markéty v Břevnově až po poslední realizaci v kostele P. Marie a slovanských patronů v Emauzích. Jeho díla najdeme i mimo hlavní město. Například pro kostel sv. Václava v Břeclavi navrhl oltář, ambon a sedes a je autorem i zdejší Křížové cesty. Oltář podle jeho návrhu najdeme rovněž ve farním kostele sv. Prokopa ve Žďáru nad Sázavou.

Do Stádníkova obsáhlého díla patří i významné restaurátorské práce (např. Mistr I. P. v chrámu Matky Boží před Týnem v Praze) či portrétní obrazy.

Mistr Karel Stádník sloužil Bohu a lidem nejen svým uměním, ale angažoval se i na poli duchovním a teologickém. V roce 1984 přijal tajně z rukou kardinála Meissnera v tehdejší NDR jáhenské svěcení a stal se tak prvním římskokatolickým stálým jáhnem v Čechách. Svůj diakonát naplňoval nejen na poli liturgickém, ale i službou nemocným a starým.

 

Slovo akademického sochaře: „Při rozjímání křížové cesty jsem si jednou uvědomil, že Kristus, který je navždy spojen nejen s církví, ale s celým lidstvem, spolu s ním prožívá utrpení spravedlivých a ponížených. Jde s lidstvem jeho dějinami, kráčí s těmi, kteří hledají království Boží. Nadále prožívá všechny lidské bolesti, nejistoty a pády, účastní se všeho, co patří ke světu narušenému zlem. Kristovu neustálou přítomnost, blízkost a solidaritu s trpícími jsem se snažil ukázat křížovou cestou, která by na rozdíl od tradičního ztvárnění Ježíšova umučení na Golgotě zachytila jeho utrpení, které se proměnilo do utrpení jeho vyznavačů.

Zastavení jsou svědectvím, že Kristus netrpěl jen tehdy, dávno, ale že se podrobuje bolestným zkouškám po celá staletí ve svých věrných.

Křížová cesta nechce přenést rozjímajícího dva tisíce let zpět k historické postavě Ježíš z Nazareta, ale ukazuje na dějiny, v nichž je výzva promlouvána ústy a činy lidských bytostí.

Křížovou cestu jsem vymyslel cestou z Olomouce do Prahy. Asi třetí stanice za Olomoucí je Červenka. A během těch třinácti, čtrnácti minut, co jede vlak z Olomouce do Červenky, jsem ji napsal. Přijel jsem do Prahy a jedno zastavení vymodeloval. Shodou okolností za mnou do ateliéru přišel Páter Rudolf Dušek a zavolal: „To beru!“ Za minulého režimu to nešlo dělat příliš nápadně, a tak mi vždycky zavolal: ‚Karle, zastavení!‘ Dělal jsem je na přeskáčku, jak mi to přišlo. Pondělí, úterý, středa – vymodelovat, čtvrtek, pátek – odlít do sádry a v sobotu odvézt a pověsit v kostele na Lhotce. Kromě Ukřižování jsem tak dělal všechna. Vždycky za týden byla hotova.“

——————————————–

 

Monika Drdová (1976) vystudovala zpěv na Církevní konzervatoři v Kroměříži ve třídě MgA. Marie Havlátové a MgA. Ley Vítkové a na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci ve třídě MgA. Petra Martíneka. Mezi další pedagogy, kteří ji ovlivnily patří britská sopranistka Nicki Kennedy, ale především Naďa Šormová, sólistka Národního divadla (1966 – 1994), která jí ke zpěvu přivedla a dodnes bdí nad její pěveckou technikou.

M. Drdová absolvovala také Mezinárodní kurzy duchovní hudby (Želiv 2004, 2005), Mezinárodní kurzy staré hudby (Valtice 2005, 2006) aj.

V současné době se věnuje pedagogické činnosti na Základní umělecké škole Praha 5 – Košíře

M. Drdová je členkou Kühnova smíšeného sboru, který spolupracuje s řadou předních českých orchestrů (např. Česká filharmonie, Symfonický orchestr hl. města Prahy FOK, Symfonický orchestr českého rozhlasu, Pražská komorní filharmonie aj.).

Je také sbormistryní Seniorátního pěveckého sboru v Chrudimském seniorátu.

 

Stanislav Haloda (1982) studoval hru na varhany na Církevní konzervatoři v Kroměříži u MgA. Tomáše Thona a MgA. Hany Ryšavé a na Cyrilometodějské teologické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci.

V roce 2000 a 2001 účinkoval na festivalu Forfest, kde uvedl díla soudobých zahraničních autorů. Se studenty kroměřížských konzervatoří a gymnasií nahrál CD „Poušť i suchopár se rozveselí“ (vydavatelství Rosa), s pěveckým sborem Moravští madrigalisté CD „Vánoce s Moravskými madrigalisty“ (2005).

Je lektorem na kurzech pro varhaníky při olomouckém arcibiskupství a vyučuje na Základní umělecké škole ve Vyškově a v Uherském Hradišti.

Jako varhaník působí ve farnostech Zlechov, Buchlovice, Velehrad a Uherské Hradiště. Jako hráč na klávesové nástroje se pravidelně podílí na Velehradské pouti při Cyrilometodějských oslavách – na svátek sv. Cyrila a Metoděje.

Pravidelně je zván ke spolupráci s pěveckým sborem Moravští madrigalisté.