Neposkvrněná Panna Maria v nevěstinci (svědectví)

Kategorie: AktualityLiturgické texty

6.7.2013

Neposkvrněná Panna Maria v nevěstinci (svědectví)

Na opakovanou prosbu zpovědníka se odhodlávám zalistovat v diáři paměti a znovu oživit zkušenosti skutků Božích, které jsem viděla – ty současné i ty z let minulých. V souvislosti s provokativním názvem mého svědectví předesílám, že jsem řádovou sestrou, a proto se čtenář snad nemusí obávat nějaké hereze co do popření čistoty Matky Boží.

V červenci roku 2008 jsem jela jako delegátka na generální kapitulu naší kongregace. Když jsem vstoupila do pokoje, v němž jsem měla po následující čtyři týdny bydlet, našla jsem na stole svatodušní obrázek s textem o Panně Marii, která – v německém přepisu „in blanko“ – podepsala Bohu šek svého života.  Tato slova mne doslova udeřila do očí, evokovala totiž mé křestní jméno a vedla mne k úkonu vydanosti Pánu pro dny kapituly a pro to, co z nich může vzejít pro mne osobně.
Během dní našeho společného hledání jsme se spolu se sestrami ze čtyř kontinentů zamýšlely nad tím, jak dnes aktualizovat slova našeho zakladatele o tom, že „potřeba doby je vůle Boží“.  Jedním z témat, které nám bylo živě postaveno před oči, byl obchod s lidskými bytostmi, především otřesná situace žen a dívek nucených k prostituci. V onen den mi vyvstala v mysli mozaika, která se skládala již řadu let, a kapitulní den věnovaný obchodu s lidmi byl posledním kamínkem obrazu, v němž jsem rozpoznala jasnou Boží výzvu vydat se na cestu, která mne přivede do blízkosti ženám v prostituci.
Prvním zastavením této cesty byla Itálie, která je zemí, v níž je velmi dobře propracovaný systém záchrany obětí a jejich následné „rehabilitace“. Po tři měsíce jsem tak směla žít v komunitách, které se ujímaly žen zachráněných z nucené prostituce, mnoho dalších jsem navštívila, načetla jsem spoustu materiálů, prožila jsem mnoho setkání se zachráněnými ženami a s těmi, kdo jim pomáhají, absolvovala jsem několik konferencí věnovaných tématu, navštěvovala jsem detenční centrum, kde „potencionální oběti“ čekaly na repatriaci, a mohla jsem si tak utvořit ucelený obraz o dané problematice. Největší zkušeností však byly ony noci a dny na ulicích a perifériích velkoměst, které jsem spolu s řadou terénních skupin prožila v blízkosti těch, jež jsou neustále vydávány všanc lidské žádostivosti, zneužívání a vydírání. Věděla jsem a vím, že právě sem vede konkrétní Boží volání k mé službě.
Po návratu ze zahraniční stáže se začalo postupně, často hodně bolestně, mé „povolání v povolání“ naplňovat. Jeho první viditelnou podobou byla a jsou četná pozvání na přednášky do škol a různých společenství o fenoménu novodobého otroctví, následovaly úkoly v týmech věnujících se hledání pomoci obětem. Možnost terénní služby však nastala až po třech letech nesnadného hledání otevřených dveří. Po dlouhé době modliteb, slz a otázek podpíraných stálým ujišťováním o neodvolatelnosti Božího volání, které mi dávala slova Písma, se dveře otevřely – ven i dovnitř. Dnes smím pracovat ve dvou terénních skupinách, s nimiž přicházím na noční ulice a do nočních klubů přinášet jiskřičky naděje a ujištění o tom, že Boží láska nikoho neopomíjí.
Tou hlavní zkušeností, kterou potvrzuje každé setkání s těmito ženami, je to, s jakou vděčností přijímají naši návštěvu a jak dramatická a bezvýchodná je situace, kterou prožívají. Většinou nemohu posoudit, zda jsou v prostituci proto, že se staly obětí obchodování, podstatné však je, že naprostá většina z nich tam dobrovolně není. Jednou při cestě na výjezd do terénní služby náš vlak způsobil smrt člověka, který se rozhodl ukončit svůj život. Byl to bolestný zážitek, který mne přivedl k příměru: Když se muž dostane do bezvýchodné finanční situace, řeší ji v krajní situaci skokem pod vlak. Žena, která nese zodpovědnost za své děti, se odhodlá k prostituci.
„Myslela jsem si, že to nedokážu.“ „Je to strašné.“ „Kdybyste věděly, jak hrozný nápor je to na psychiku.“ „Splatím dluhy a pak chci žít normální život, už nikdy však nevstoupím do žádného vztahu.“  „Jenom my tady víme, jací muži ve skutečnosti jsou!“ „Hrozně se stydím.“ To jsou slova, která často slýcháme v rozhovoru s těmi, na něž mají mnozí jasný názor: dělají to, protože chtějí, protože si zvykly na vyšší životní standard nebo dokonce proto, že je to baví… „Jak velmi se mýlíte!“ Tato Ježíšova slova určená farizeům zazněla sice v jiné souvislosti, zaznívají však i počestným farizeům dnešních dní. Jen On sám ví, jak hluboké ponížení tyto ženy zakoušejí a jaké utrpení prožívají ve svém nitru. Do srdce se mi zaryla odpověď, kterou jsem dostala na otázku položenou jedné mladé ženě, zda se nebojí: „Nebojím se lidí, bojím se Boha, protože hřeším.“
Každá žena, se kterou se na ulici nebo v klubu setkám poprvé, ode mne dostane medailku Neposkvrněné Panny Marie. Je až dojemné, s jakou vděčností tento malý dárek přijímají. Některé si medailku navléknou na řetízek na krku, jiné při dalších setkání připomínají, že ji mají stále schovanou. Někdy se stane, že s sebou máme jiné drobné dárky nebo cukroví, avšak medailonek, křížek či růženec přijímají děvčata s úplně jiným postojem. Má nevěřící kolegyně jednou poznamenala, že často pozoruje, jak krásné jsou tváře těch žen ve chvíli, kdy dostávají náboženské předměty, a ve chvíli, když jim dávám křížek na čelo. Bylo by také na dlouhé vyprávění, kolikrát se naše rozhovory brzy stočí k otázkám víry v Boha. Jedna ze dvou zmíněných terénních skupin je skupina ekumenická, jejímž úkolem je především služba modlitbou a slovem. Kromě toho, že každý společný večer zahajujeme modlitbou, nabízíme ji s diskrétností i ženám, které potkáváme. Modlitba na ulici či v nočním klubu je pro mne vždy novým svědectvím o tom, jak mocný a velký je náš Pán, který neváhá přijít do žádného prostředí, aby tam přinesl své milosrdenství, útěchu a naději a zvěstoval své vítězství nad každou temnotou.
Jedné noci mi připadalo, že padají hradby a, jak říká žalmista, železné závory se lámou. Byla to noc milosti a zázraků Božího milosrdenství, směly jsme vejít dokonce do podniku, na jehož dveřích bylo napsáno „Dveře do pekla“. Bylo tam nejméně sedmdesát dívek, s dobrou polovinou z nich jsme stačily promluvit a obdarovat je medailkou Neposkvrněné, s několika jsme se i modlily. Když jsem pak dlouho po půlnoci uléhala, došlo mi, proč tato noc byla tak zvláštní. Bylo to v noci ze sedmého na osmého prosince, o slavnosti Neposkvrněného početí Panny Marie. Matka Boží nám tak dala jasně na srozuměnou, že chce, abychom obdarovávaly ony ženy posvěcenou medailkou, a že Bůh má jejich i naše životy pevně ve svých rukou.
Mariině přímluvě i Vaší prosebné modlitbě svěřuji životy všech těch, jejichž důstojnost je bezohledně pošlapávána a kteří nevidí východisko ze své zoufalé situace. „Povstaň, Hospodine, pozvedni svou ruku, nezapomeň na ponižované. Ty vidíš trápení a hoře. Shlédneš a vše vezmeš do svých rukou.“ (Ž 10, 12.14)

www.vojtechkodet.cz

Dnes je…

  • 25. 2. 2024
  • 2. neděle postní
    Liturgická barva: fialová
  • Připomínáme si:
    • v církevním kalendáři: sv. Valburga
    • v občanském kalendáři: Liliana
  • Liturgické čtení:
Biblický citát na dnešní den
Důvěřuji, i když jsem velmi sklíčen! (Ž 116,10)

Citát na dnešní den

Otevřená nebesa osvěcují mé životní putování.

Když se zahledím do těchto zářivých nebes, dostávám odvahu 

projít temnotou, nenechat se přemoci strachem...

www.pastorace.cz

Nové články

Modlitby vhodné pro postní dobu

22.2.2024

K Nejdražší Krvi Páně
Růženec k Svaté Tváři
Pobožnost k Nejsvětějším ranám

Výsledek Tříkrálové sbírky v Rudolticích: 40 169 Kč

9.1.2024

Letos se při TKS 6. 1. 2024 vykoledovalo pro účely Oblastní Charity […]

Tříkrálová sbírka 2024 – 6. ledna

4.1.2024

plakátek TKS_2024
Tříkrálová sbírka startuje v České republice již po dvacáté čtvrté. Výtěžek ze […]

Betlémské světlo – u nás v kostele

23.12.2023

BETLÉMSKÉ SVĚTLO
přivezené skauty přímo z místa narození Ježíše Krista
je možné si […]

Pozvánka na adventní mši sv. 19. 12. 2023 v našem kostele – od 17:30

2.12.2023

V ÚTERÝ 19. PROSINCE BUDE SLOUŽIT MŠI SV. S ADVENTNÍMI ZPĚVY P. […]